17. listopad z budoucnosti: Václav Klaus se v roce 2048 dočkal desátého znovuzvolení prezidentem

POVÍDKA: 17. listopadu roku 2048 Česko podesáté zvolilo Václava Klause prezidentem. Díky změně ústavy mohl v čele státu stanout desetkrát za sebou. Celý svět to uchvátilo, Hollywood natočil na jeho počest film. Dnes je 17. listopadu 2147. Lidstvo zažilo mnohé změny. Díky cestování v čase si můžeme nejen tuto pompézní prezidentskou volbu připomenout.

Rok 2048, davy lidí po celé zemi slaví desáté znovuzvolení Václava Klause prezidentem. 

„Třicetiprocentní sleva! Pouze dnes, ve sté výročí poskytování našich služeb. Nezmeškejte jedinečnou šanci procestovat si všechny sedmnácté listopady dějin za tuto neopakovatelnou slevu.“ Transparenty s těmito slogany obalily město už před týdnem. Dnešek, 17. listopad 2147, byl skutečně pro firmu Tempus moveo výjimečným dnem. Už sto let totiž poskytují výlety časem. 

Hned po první dekádě úspěšného fungování se dušovali, že co nevidět přidají i cestování do budoucnosti. Toho se ale nikdo zatím nedočkal. Cestování do minulosti je ale taky docela trhák. Na planetě snad není živáčka, co by si ho nevyzkoušel. Jen se jakoby zapomíná na cestování po současnosti, tedy spíše v současnosti.

„Při zakoupení dvou okruhů 17. listopad dostanete další jeden okruh zdarma. Neváhejte, nečekejte.“ Huláká umělý hlas z megafonů přichycených na budově, odkud se na časové výlety vyráží.

„Milá paní, dneska je taková speciální akce,“ přesvědčuje mě úlisný prodejce. „Dnes, 17. listopadu, za speciální zlevněnou a neopakovatelnou cenu, kterou vám skutečně nikdo jiný nenabídne ...“ To víš, že nenabídne, pomyslím si, když cestování časem nikdo jiný neposkytuje. ...“Tak právě za tuto úžasnou cenu,“ pokračuje mladík, „se dnes můžete podívat na jakýkoliv 17. listopad, který se kdy odehrál.

„A co byste mi doporučil, pane?“

„Madam, ptáte se toho správného člověka. Dovolte, abych vám poradil. 17. listopad 1989 už moc nefrčí. Ještě tak před osmdesáti lety, dokud žili nějací pamětníci, to byla jedna z nejoblíbenějších destinací. Hrozně rádi lidi poslední dobou jezdí například na listopad 2048, kdy byl díky změně ústavy ve 107 letech podesáté zvolen prezidentem Václav Klaus. Ty pompézní oslavy, ohňostroje a dary, které volbu, byť pouze formální, doprovázely, to bylo něco neuvěřitelného. Sám jsem je navštívil minimálně čtyřikrát. Skutečně to stojí za to. Navíc vidět někoho tak letitého, jak pořád hraje tenis, to je opravdu obdivuhodné. Ale největší nával na tuhle akci, abych vám pravdu řekl, očekávám příští rok. To totiž bude zase stovka let, kdy se volba uskutečnila. Proto můj soukromý typ – jeďte letos, a vyhněte se tak návalu.“

„To je skutečně vyčerpávající, ale o desáté prezidentské volbě Klause jsem viděla ten nový hollywoodský film, co se jmenoval 107 let a stále na koni. Raději bych navštívila ještě dávnější minulost. Co vy na to?“

„Milá paní, velmi správný postřeh, máte naprostou pravdu. Dovolte, abych Vám tedy nabídl další naši specialitu. Tentokrát doporučuji vaší pozornosti rok 1869. Došlo ten den k otevření Suezského průplavu. Středozemní moře bylo tak spojeno s Rudým mořem pro námořní dopravu. K tomuto výletu poskytujeme ve speciálním tematickém balíčku i materiály o již zaniklém fenoménu lodní dopravy. Kromě otevření Suezu se tak můžete zároveň podívat na plavbu luxusního parníku Titanic z roku 1912, který je proslaven zejména svým nešťastným koncem. Titanic se totiž, dovolím si lehce připomenout, po srážce s ledovcem potopil a na jeho palubě zemřela i velmi známá Kanadská diva francouzského původu, Celin Dion. Možná si ještě vybavíte píseň My Heart Will Go On, kterou zpívala, když se loď potápěla. Tato melodie je také ústředním motivem naší okouzlující trasy.“

„Výborně, to jsem ani netušila. Ale přece jen, tohle není přesně to, co bych chtěla navštívit. Já bych nejraději něco, co se týká českých dějin. Slyšela jsem, že 17. listopadu 1847, což je dnes dokonce 300 let, pokud se nemýlím, měl pohřeb Josef Jungmann, vůdčí postava českého národního obrození. Nemohlo by být třeba tohle zajímavé?“

„Tak teď jste mě, milá dámo, trochu zaskočila. Dovolím si připomenout, že s námi můžete navštívit zejména dnes jakýkoliv 17. listopad, ale nechte mě nahlédnout do materiálů, hned vám zjistím, jak to s tím Džungmanovým pohřbem bylo.“

„Pardon, je to Jungmann, ne Džungman.“

„Ano, samozřejmě, omlouvám se. Každopádně takový výlet u nás nikdo snad ani nepodnikl. Nejsem si tedy bohužel jist, co vám v tento ten mohu nabídnout.“

„To je zvláštní, já jsem četla, že Josef Jungmann byl oplakáván celým národem, když zemřel. Jeho nevídaného pohřbu se zúčastnili nesmírné davy lidí. On byl někým jako otcem českého jazyka. A na hrob mu místo květin a věnců položili první díl Slovníku, který on sám napsal.“

„A nebude to, vážená paní, nějaká mýlka? Podívejte, já jsem tady prohledal naši kompletní dokumentaci a stojí tu: 'Junngmann - muž, spisovatel, chtěl zakázat němčinu, vzal si zámožnou ženu, která jej živila. Vytvořil kolem sebe jakousi skupinu obrozenců.' Milá paní, to vypadá na nějakého extremistu. Já bych, být vámi, nepokoušel štěstí a vsadil bych na osvědčenou kartu. Takže, jak to uděláme? Mám napsat, že pojedete na toho Klause?“