Překročili jsme už druhou časovou zónu. V El Pasu je o osm hodin méně než v Česku a nachází se v jiné časové zóně (Mountain time zone) než zbytek Texasu (Central time zone). Dojeli jsme do El Pasa a dostali jsme se tak nejzápadněji, jak jsme v Texasu mohli. Dál už je jen Mexiko nebo severně Nové Mexiko.
El Paso leží přímo na hranicích s Mexikem. Hned u něj je přilepené sesterské město Juárez. El Paso má samo necelých 700 tisíc obyvatel, ale dohromady s Juárezém čítá populace až tři miliony lidí. Obrovské mezinárodní město.
V neděli o půl deváté ráno jsou ale ulice jinak lidnatého El Pasa úplně prázdné. Největší ruch je v koloně aut na mostě. Jde o jeden z mostů, který ve městě tvoří hraniční přechod mezi Mexikem a Spojenými státy. Fronta vede směrem do USA. Auta v několika proudech zastavují na hraniční kontrole. Policisté prohlížejí jejich doklady, kufry a podvozky, zda se tam neveze nějaká výbušnina.
Město opouštíme silnicí podél hranice, kterou tvoří řeka Rio Grande. Ta je ale téměř vyschlá, teploty tady totiž v létě překračují čtyřicítku a v zimě neklesnou pod deset stupňů. Řeku lemují ostnaté ploty a dráty. Každých pár metrů stojí také auto border patrol, které oblast hlídá.
Míříme na sever do slavného Grand Canyonu, opouštíme Texas a vítá nás Nové Mexiko. Krajina se ale nemění. Pouze postupně ubývá zelených keřů a přibývá písku. Kromě toho ale už několik stovek kilometrů nic jiného nepotkáváme. Jak píše Lonely Planet: „There's whole lotta nothin' to see.“
Žádné komentáře:
Okomentovat